Otevři oči

Ahojte!

Touhle dobou už jsem na táboře, takže ano, tento blog píšu dopředu. Je o mé knížce. Ano, píšu knížku. A mám tu pro vás malou ochutnávku.

Kapitola 1.- Voják

„,,Promiňte“ řekla jsem paní do které jsem právě vrazila. Tohle se mi normálně nestává. To asi proto že je první den školy, a navíc mám už od rána pokaženou náladu od mé sestry Diany. Teď si šla koupit nějaký časopis, ale kdyby tohle viděla asi by praskla smíchy. A další co by pravděpodobně prasklo by byli moje nervy. ,,Tak jdem?“ zeptala jsem se Diany která právě vylezla z trafiky. ,,Jasně vždyť je tak úžasné že se můžeme vrátit do školy.“ Dýchej Rose, dýchej, Diana mě vytáčí už svým pohledem, když mluví je to ještě horší. ,,Víš co? Jdeme.“ řekla jsem a vyběhla schody z metra. Diana ještě vyrazila na nákup nějakých sladkostí. Šla jsem známou ulicí kterou chodím od první třídy. Dneska jsem měla z cesty ale zvláštní pocit, jako kdyby se dělo něco hodně špatného. Jakmile jsem zahnula za roh tak jsem si uvědomila proč. Byli tam vojáci. Prošla jsem kolem nich  a byla jsem upřímně ráda že jsem ve škole. Ale i tady panovala ta podivná, nepříjemná nálada. ,,Ahojky.“ řekla jsem Lauře, své nejlepší kamarádce. ,,Čau.“ řekla Lála, ale i v jejím hlase byla slyšet nejistota. ,,Pojď už, za minutu zvoní!“ prohlásila Lála a tryskem jsme vyběhli do třetího patra kde jsme měli učebnu. Když jsem se podívala na hodiny a zjistila že máme ještě deset minut, myslela jsem že Lálu zabiju. Ale chápu že je rozrušená. Sedli jsme si do druhé řady u dveří, tam sedíme od první třídy. ,,Co se to děje?“ řekla jsem a v tu chvíli přišla paní učitelka s dalšími pěti vojáky. Tohle se mi přestává líbit, co po nás chtějí? Když paní učitelka konečně zvedla tvář, nebyla přísná nebo šťastná, byla ztrápená. ,,Ty, ty, ty,ty a ty,“ ukázal i na mě ,,ke dveřím, ostatní zůstaňte sedět. Jděte!“ zařval voják a já se zvedla a šla ke dveřím. Byly tu se mnou moje sestra Diana, její ještě horší nejlepší kamarádka Vicky, Dianin kluk Petr a ta nová holka Cadie.  Prosím, řekněte mi prosím že jsme vyhráli nějaký super Jeep nebo miliardu dolarů. Počkat Laura tu s námi není. Zachytila jsem její pohled a vzkázala jsem jí všechno bude v pohodě , ale sama jsem tomu nevěřila. ,,Pojďte!!“ zařval voják a provedl nás dveřmi. Byl to nepopsatelně hrozný pocit když za námi zavřeli dveře. Šli jsme chodbou která se zdála nekonečná. ,,Nasedněte!“ řekl voják a ukázal na velký Jeep, alespoň v tom jsem se nespletla. První nasedla Diana, potom Petr, já, Vicky a Cadie. Voják nasedl na místo řidiče a nastartoval. ,,Kam jedeme?“ zeptala se Diana, i Vicky chápala že je lepší vojáka nedráždit.. Otázka byla kam a kudy jedeme. Nepoznávala jsem to tu, možná pár uliček, ale jinak jsme jeli cestou, kterou jsem neznala. Bylo to zvláštní, tohle město jsem znala nazpaměť a tady jsem to nepoznávala. Dojeli jsme ke zvláštnímu komplexu, vypadal jako číňka, jedna velká krychlová budova, dlouhá, nízká chodba a druhá budova. U komplexu bylo velké parkoviště, na  které jsme přijeli, zahrada, která vypadala velkolepě a krásné prostorné hřiště. ,,Vystupte si.“ řekl voják už mírnějším tónem. Vystoupily jsme všichni, až na Dianu, ta tam tvrdohlavě seděla. ,,Já nikam nejdu dokud mi neřeknete co se děje.“ Řekla Diana. ,,Tak hele holčičko, takových jako ty už jsem srovnal hromadu, tak koukej vylézt!“ řekl  voják, ale Diana seděla dál, jakoby nic. To co se stalo potom bylo rychlé a přinejmenším děsivé. Voják vytáhl Dianu z auta, začal do ní mlátit obuškem a u toho křičel: ,,Tak ty nebudeš poslouchat, jo?! Já tě to naučím spratku! A pokud se o tomhle někomu zmíníš dostaneš dvakrát tolik! A pro vás to platí taky, rozumíte?!“ pomalu jsem přikývla, ostatních si v této chvíli nemám šanci všímat. Voják pustil Dianu a rozhlédl se po parkovišti. Až po chvíli jsem si uvědomila že si něco mumlá, a zjevně se duševně neocitá na parkovišti. Vypadá to že si toho Diana a Vicky taky všimly a rozhodli se toho využít. Pomalu se otočily a rozběhly se. Uprostřed jejich ne moc naplánované cesty se zjevil starý pán v obleku. ,,Pojďte se mnou děvenky.“ Řekl pán a odvedl Dianu s Vicky. ,,Teď vás odvedu do ce-, omlouvám se, pokoje.“

Papa! Vaše Rose ♥ 

PS: Dnešní otázka je velmi lehká.:) Zní. Líbí se vám to?

Bez naděje

Ahojte!
Dneska bych vám ráda napsala první recenzi na knihu. Kniha nese jméno Bez naděje a byla česky vydána v roce 2014 nakladatelstvím YOLI. Napsala jí Colleen Hooverová. První polovina knihy je spíše o lásce a jsou tam jen mírné náznaky zápletky. V další čtvrtině už se romantika se zápletkou dělí pokud možno rovným dílem a konec je spíše o zápletce. Kniha se odehrává v USA a hlavní hrdinkou je Linden Sky Davisová. Na začátku knihy je Sky sedmnáct let a žije se svou adoptiní matkou Karen. Se svojí nejlepší kamarádkou Six  bydlí hned naproti sobě. Když byly malé často se chodily navštěvovat přízemním oknem, kudy o pár let později přicházely i kluci. Sky která se až doposud učila doma se kvůli Six zapíše na střední školu, ale Six odjíždí do Itálie. Sky začne poznávat nové tváře včetně jejího nejlepšího kamaráda Breckina a záhandého Holdera. Tato kniha určitě stojí za přečtení :) Ke knize je i prima záložka. Ukázku můžete najít zde.

                                   Vaše Rose ♥
Ps: Dnešní otázka zní: Píšete nějakou vlastní knihu?

Rose a knihy

Ahojte!

Jak se zdá je tu nový blog o čtení. Budu sem psát recenze, i tipy. Nad založením této stránky už přemýšlím dost dlouho, takže jsem ráda že jsem se k tomu dokopala. Na konci většin mých blogů najdete nějakou otázku a ani ten dnešní nebude vyjímkou :) Chci se vás zeptat jaká je vaše oblíbená kniha. Dík že jste si udělaly čas!

                 ♥Rose♥